Druhý den expedice

Druhý den po snídani se rozpršelo a zůstali jsme na ubytovně. Hráli jsme společenské hry a řešili kvízy o Týřově a Rakovníku. Asi v 11 h 15 min. se počasí uklidnilo a mohli jsme začít hrát fotbal. Po dohodnutém obědě vyrážíme do Skryjí. Při této příležitosti jsme navštívili zdejší muzeum J. Barranda. Bohužel obchod byl zavřený, a proto jsme odcházeli zklamaní, za to obohacení mlokem, který běžel kolem nás. Večer byla bojovka, při které jsme se všichni pobavili.

Jan Pilmaier

Leží jihozápadně od Kňivoklátu o patří pod okres Rakovník. První písemný záznam ve 13. století; dříve zemanský statek, scelený za Týřovských z Einsidte. Mezi památky patří kostel sv. Michala, který byl původně gotický, opravený v letech 1696, 1712 a 1830. Dále gotická křtitelnice z 15. století a sochy andělů z 16. století. V okolí Skryjí nalezl Joachim Barrande zbytky zkamenělin, později zde bylo vybudováno jeho paleontologické muzeum. Nedaleko odtud, na pravém břehu Berounky leží zříceniny kdysi královského hradu Týřova.

Jitka Oliberiusová a lva Harapesová

Jihozápadně od Křivoklátu; 388 m n. m.; 139 obyvatel; 58 domů; ok es Rakovník; první písemná zmínka r. 1400; samostatné panství. Barokní zámeček z pol. 18. století na místě původní tvrze. Pěkné roubené domky s došky (čp. 6 a 8).

Jitka Oliberiusová a lva Harapesová

Jihozápadně od Křivoklátu; 324 m n. m.; 68 obyvatel; 28 domů; část obce Hřebečníky; okres Rakovník; první písemná zmínka r. 1460. Kolem roku 1566 se tu těžila rumělka a rtuť, v r. 1773 však vše zaniklo, jen jména tratí připamatovávají dolování. Nedaleko, v lokalitě Pod hruškou bylo naleziště zkamenělin objevené J. Barrandem.

Jitka Oliberiusová a lva Harapesová

Ve vesnici Skryje, u níž Joachim Barrande objevil naleziště zkamenělin, se nachází muzeum. Je malé, ale velmi zajímavé. Expozici tvoří zkameněliny ( převážné trilobitů ) Jsou vystaveny v místnosti v prvním patře muzea. U většiny z nich si můžeme přečíst stručnou popisku obsahující informace o původu, nalezišti a době nálezu zkameněliny. Pro unavené návštěvníky je tu připravena pohovka s křesly a stolek.

Můj největší zážitek z Expedice Týřov se odehr1ál při noční bojovce. Když naše chatka procházela lesem, postupně jsme se setkávaly s vílami (paní profesorka Málková) a jinými strašidly. Procházely jsme lesem a plnily úkoly, které nám byly přiděleny. Po splnění třetího úkolu jsme se vydaly asi sto metrů za dalším světélkem. Narazily jsme na strašně ohyzdnou babu, která jen syčelo a prskala, s velkou bradavicí na bradě (byla to paní profesorka Pařízková). Bylo velmi těžké se po tak velikém šoku správně rozhodnout, kdy se odehrála bitva na Bílé hoře, ale nakonec jsme správně odpověděly rok 1620. Na konci bojovky jsme se ještě setkaly s pověstným rytířem Paškem vyzbrojeným, jak jsme se později shodly, něčím, co připomínalo starou popelnici. Tímto moje vypravování končí.

Michaela Povolná