Plánovaná cesto začala z našeho ležení ráno po snídani. Už v táboře jsme se všichni zúčastnění rozdělili na dvě skupiny. První skupina (ta chytřejší, jak se později ukázalo) se vydala sice delší, ale pohodlnější cestou přes most. Druhá skupina (ve které jsem byl i já) volila přechod přes blízký jez. Cesta přes jez bylo těžká. Do dneška se divím tomu, že do vody spadl jen jeden z nás. David Kubásek neodolal příležitosti se na jaře vykoupat. Jeho nadšení bylo tak velké že si nestačil sundat oblečení, batoh, a dokonce ani sluneční brýle. Rychle jsme našeho spolužáka vylovili, usušili a pomohli mu převléknout se.
Na domluveném místě - polní křižovatce, jsme se všichni setkali. A už tu byl další problém. Zabloudili jsme. 
Po malé chvilce bádání a přemýšlení jsme dali hlavy dohromady a našli ten správný směr. Pokračovali jsme dál přes vesnici Skryje. Tam jsme doplnili zásoby pohonných hmot (sušenek, čokolád, limonád atd.). Za vesnicí jsme přešli most a napojili se na polní cestu která vedla do kopce. Už z dálky bylo vidět mohutné polorozpadlé hradby, zbytky staré hlásky. A postupně se před námi vynořovaly ruiny brány a základy věží. Ano - byl to Týřov.
Byli jsme u CÍLE !!
A už mohl začít výzkum. Čekaly nás zajímavé úkoly: měření hradeb a brány, vyřešení kvízu (byl dosti těžký), složení básně o Týřově, zachycení jeho dnešní podoby v kresbě atd.
Nakonec jsme si zahráli malé divadlo, ani už nevím o čem bylo.
K večeru jsme se vydali na zpáteční cestu. Strhl se prudký déšť a polní cesta z kopce dolu se rázem proměnila v klouzačku. Naštěstí se nám sestup podařil bez úrazu a dostali jsme se v pořádku zpátky do tábora.
Adam Macháček
Na Týřov jsme jeli v červnu na základě přečtení jedné bláznivé pověsti o Týřově. Týřov leží na břehu Berounky v oblasti Křivoklátska. Naše třída bydlela osm kilometrů od Týřova na druhém břehu u jezu. Důsledkem skutečnosti, že jsme bydleli na druhém břehu Berounky, než se nachází obchod a Týřov, je následující zážitek.
Začalo to docela nevinně. Rozhodovalo se mezi delší cestou přes most, nebo kratší přes jez. Nakonec se přeci jen odpůrci cesty přes jez dali přesvědčit a šlo se. Většina lidí přes nějaký jez někdy šla, ale někdo taky ne. Byl jsem právě v půlce, když jsem zaslechl známé zvuky ze sjíždění řek: ÁÁÁ a žbluňk!
Pohled který se mi naskytl, asi už nikdy v životě neuvidím. Hlava ověnčená slunečními brýlemi, záda batohem, boty na rukou, pokoušejících se o kraul či spíše čubičku. Aktér - Kubásek - se za pomoci našeho praktikanta doslova vyčvachtal z vody a nebyla na něm ani jedna nitka suchá. Bylo mu doporučeno se převléci. Kubásek se celkem pokorně převlékl do plavek. Bylo to jeho jediné suché oblečení. Vydali jsme se na cestu bohatší o nový zážitek. Po chvíli nám zkřížil cestu potok. Lávka která přes něj vedla, nestála Kubáskovi ani za povšimnutí. Namířil si to rovnou přes brod, kde se samozřejmostí sobě vlastní uklouzl a vymáchal se znovu. Plavky se tedy nakonec vykoupaly, ale Kubásek z toho radost neměl. Celou expedici přežil ve zdraví, možná díky půjčené mikině. Byl účastníkem i jiných veselých příhod, které již vyprávět nebudu.
Poznatkem, který jsem získal na expedici je, že Kubásek není hydrofobem, tj. člověkem bojícím se vody. Voda ho doslova přitahuje!
Ondřej Plátek
Na Expedici Týřov jsem byl pověřen změřením Týřova. Až na místě mi byli priděleni pomocníci - Brüll a Bouše. Šli velice rádi, neboť se měla vymýšlet báseň. Ale hned nastal problém. Dostat konec pásma na velkou strážní věž. Na konec jsme navázali láhev s kameny k pásmu a házeli a házeli na vršek věže. Hurá, zasekla se! Ale nejde dolů. No nazdar. Bacha, už padá!! Když jsme uviděli konec, hned nás napadlo, že pásmo je poněkud krátké. Ano, začínalo na 48 cm.
Dále nás čekaly hradby. S házením pásma nahoru jsme neměli dobré zkušenosti.
Házení dolů se nám však zamlouvalo. Opět navázaná láhev s pásmem letí. Pásmo je málo odvinuté cítím malé škubnutí a ... pásmo začíná na 190 cm.
D8le jsme se báli měřit.
Jan Kuchař
Po cestě z hradu Týňov zpět na "základnu" jsme se zastavili na místě plánovaného výzkumu v lokalitě Skryjský Luh‚ u svahu s pravděpodobným výskytem zkamenělin trilobitů. Po první nálezu (Lukáš) jsme se chopili svého náčiní (přinesená kladívka, dlátka, šroubováky, někteří museli pracovat pouze kamennými nástroji, jelikož si nic nepřinesli) a usilovně jsme začali louskat kamení. Já jsem v sobě ale hrdinně zapřel badatelskou vášeň, neboť jsem byl pověřen vše natočit videokamerou. Zhruba po hodinovém dobývání svahu jsme to zabalili a obtížení značnou kořistí (někdo ovšem s prázdnou) jsme se vraceli zpět. Po cestě jsme se ještě stačili pochlubit jeden druhému. Proto jsme v táboře již každý věděli, na čem jsme.
Martin Vackář
Joachim Barrande se narodil 11.srpna 1799 ve Francii. Roku 1830 byli Bourboni vyhnáni z Francie a s nimi i Barrande. Tehdy začala jeho životní pout'. Nakonec definitivně "zakotvil" v Čechách.
Roku 1833 měl Barrande posoudit koňskou železnici, která měla propojit Prahu s Plzní. Při výzkumných pracích v okolí Skryjí spatřily světlo světa téměř půl miliardy let staré zkamenělé zbytky dávných obyvatel pramoří - trilobitů. Šest let svého života (1840 - 1846) věnoval cestování po středních Čechách a brzy pochopil, že co do bohatostí a druhové rozmanitosti fosílií jsou krajem zcela jedinečným. Při toulkách v Poberouní navštěvoval vesnické tancovačky v Kosoři, či okolí Skryjí a Týřovic.
Výzkumu českých starších prvohor se Barrande věnoval po celých 44 let a vypracoval vědecké práce "Systeme silurien du centre de la Boheme", tedy Silurský systém Středních Čech. První svazek věnovaný trilobitům vyšel až v r.1852. Poslední dokončený čtyřsvazkový díl, který byl věnován mlžům, byl publikován v r. 1881. Za jeho života vyšlo celkem 22 svazků, ve kterých je popsáno a vyobrazeno celkem 3557 druhů. Celé toto dílo má přes 6000 stran textu a vysvětlivek k obrázkům a 1160 litografovaných tabulí s dokonale věrným vyobrazením popisovaných exemplářů.
Joachim Barrande zemřel v pátek 5. října 1883. Dne 17. října téhož roku byla otevřena jeho závět'. Českému Museu daroval a do úplného majetku odkázal celou svou sbírku čítající téměř 300 000 kusů zkamenělin(!) s více než 40 000 typy a originály ve 1 200 bednách i zcela unikátní knihovnu čítající 112 publikací. Po Barrandově smrti Ottomar Pravoslav Novák vydal ještě 7 dalších svazků.
Tereza Fišerová