Při zpáteční cestě z expedice Týřov nám autobus odvezl zavazadla a my jsme museli jít k autobusovému nádraží pěšky. Ze začátku vypadalo vše slibně. Šlo se lesy, loukami, cesta nám rychle ubíhala. Najednou se však spustil prudký déšť, my jsme ale museli jit dál. Asi za půl hodiny přestalo na chvíli pršet. Pak ale začalo hotové peklo Strhl se obrovský liják, a dokonce padaly kroupy. V tuto dobu se rozdělila výprava na dvě skupiny Na ty, kterým krupobití nevadilo, a šli cestou necestou dál. A na ty, kteří se raději schovali. Nakonec jsme se všichni na nádraží šťastně sešli. Vlak nás odvezl do Prahy a my jsme se vrhli rodičům do náručí.
Jíří Adamíra
Ráno jsme se již probouzeli s vědomím, že dnes odjíždíme a s tím, že nás čeká 13 kilometrů cesty. Nebyly to zrovna dobré vyhlídky, protože zrovna muselo střídavě poprchat. Po snídani jsme vyrazili z tábora. Batohy jsme naštěstí předem poslali autem. Vyrazili jsme hned po snídani. Šli jsme naší známou cestou směrem na Skryje. U Skryjského mostu jsme se však dali doleva. Za pár minut jsme odbočili na polní cestu.
Po ní jsme šli přibližně 10 minut, když v tom začalo poprchat. Za chvíli začalo již normálně pršet. Většina třídy byla natolik inteligentní, že si své pláštěnky poslal předem autem. Proto byli všichni promáčení od hlavy až k patě. K tomu všemu jsme se prodírali blízko nějaké ohrady ve vysoké, mokré trávě. Na konci zhruba 300 metrové ohrady přestalo pršet. Šli jsme dál po polní cestě, až jsme se dostali na křižovatku s normální cestou. Odtud jsme se vydali vydali po cestě dolů. Cestou jsme pomalu usychali. Pod kopcem jsme se zastavili v hospůdce U rozvědčíka. Tam jsme si dali menší pauzu a občerstvili jsme se. Polovina z nás se vydala napřed.
Štěpán Dedek
Po půl kilometru začalo opět poprchat. Pár kapek v té chvíli dokázalo naštvat každého, protože jsme byli již celí suší. Pár kapek se však změnilo v něco, co bylo více podobné tropické bouři nežli dešti. Za chvíli jsme byli již mokří od hlavy k patě a boty jsme měli plné vody. Na rozcestí jsme se dali příkrou lesní stezkou. Po zdolání jsme šli kolem jakéhosi pole ,kde konečně přestalo pršet. Dostali jsme se na asfaltovou cestu do Roztok. Za 15 minut cesty nás předjelo auto s našimi batohy. Pravděpodobně nás řidič nepoznal a jel dál. Hbitý žák se vydal stíhat auto. Zbytek se dal na zběsilý úprk k nádraží. U mostu přes Berounku nás čekal jeden z několika žáků, kteří šli vpředu. Na druhý pokus jsme našli cestu k nádraží. Tam jsme nalezli zbytek rychlejších žáků s našimi batohy. Na nádraží jsme se mohli konečně převléci do suchého.